Můj první výcvik na WT
Dnešní povídání začnu asi tím, jak to vůbec začalo.
O tom, jak jsme se nejdřív byli párkrát podívat na lovecký výcvik, už jsem psal. Jenže lovecký výcvik je pro mě jako pro štěndo zatím vyšší labradoří. Nejde ho zvládnout bez ovládání základních cviků, ani když jsou retrívři vrozenými aportéry. A tak se moje panička rozhodla zkusit se mnou něco nového.
Od paničky kamaráda Merlina - Kristýny - jsme se už někdy v září dozvěděli, že výcvikáři z Budějovic a Brňáci, kteří se svými labradory cvičí, pořádají asi jednou měsíčně výcvikové víkendy na working testy. Tam se nepracuje se zvěří, ale s plátěnými aporty - dummy. A právě výcvik na WT je prý nejlepší začít s prckem.
Když si pak panička o tomhle výcviku něco přečetla, tak ji mrzelo, že nejbližší výcvikový víkend v půlce října je už plně obsazený. Ale díky velké náhodě se nakonec nemožné stalo skutečností. Jeden z původně nahlášených účastníků - Chuck s paničkou - svoje místo dva dny před odjezdem nabídli jako volné. Moje panička pak neváhala ani chvilku a bylo jasno - jedem jako náhradníci! A navíc – jako bonus pro mě - budeme bydlet s Merlinem :-)
A tak jsem se ještě dvakrát vyspal a byl tu pátek odpoledne a čas vyrazit. Panička už zodpovědně všechno sbalila a tak jen stačilo poskládat zavazadla do auta, vyzvednout Merlinovce, nakoupit ...................... a pak vzhůru cestou necestou do Vanova!
Všechno jsme zvládli, i když s menším časovým zpožděním. Menší komplikace však nastaly ve chvíli, když jsme nemohli vymyslet, jak se všichni poskládáme do našeho mikroauta :-) Varianta Monty a Merlisko v kufru byla nemyslitelná, a tak jsme byli rozsazeni jako ve škole. Takhle to snad půjde – jeden dopředu a druhý dozadu. Jen když nás pak paničky nechaly v autě a šly nakoupit, tak jsme jasně dali najevo, že nechceme být každý na jiném konci auta a sešli jsme se někde uprostřed. Je pravda, že tímto přesunem vnikl v naskládaných věcech trošku chaos, ale naštěstí to po návratu z nákupu vzaly holky sportovně :-)
Teď už jsme opravdu mohli vyrazit:
Brno – Rosice – Náměšť – Třebíč – Telč –
Cesta uběhla celkem rychle a na místo jsme dorazili už za tmy. Paní v kuchyni už o nás věděla a hned nám dala klíč od chatky. Autíčko nás vyvezlo lesem do prudkého kopce, projeli jsme mezi dvěma zděnými budovami a hurá – našli jsme. Třetí chatka vlevo je naše – číslo 9. Dvě palandy, židle, stoleček – a hlavně venku velká louka úžasná na dovádění. Hned jak jsme s Merlinem vyskočili z auta jsme všechno prozkoumali – a zjistili jsme, že tady rozhodně nejsme první. Smečka se ve chvilce rozrostla a to pak byla bezva hoňka :-)
Paničky zatím vynosily věci z auta a zatopily v chatce, která byla při předpovídaných teplotách kolem nuly pořádně vymrzlá. Já a Merlin jsme ale rozhodně žádné topení nepotřebovali – pořádně nás zahřívalo neustálé hraní a kromě toho máme přece kožich! I když jsme pořád vymýšleli blbiny a paničky už měly strach, že z naší chatky bude kůlnička na dříví, když nás v ní nechají samotné, riskly to a odešly na večeři. Asi jim spadl kámen ze srdce, když i po návratu stála chatka na svém místě :-)
Ráno bylo vidět, že noční teplota opravdu klesla pod nulu. Vypovídala o tom nejen námraza na autech, ale i trávník, který byl po ránu kompletně omrzlý a celý bílý. Proběhlo venčení, trocha hygieny, snídaně psí a snídaně člověčí a pak už nástup na cvičení a rozdělení do skupin. Početní převaha štěndouchů a dorostenců byla značná, a tak byli rozděleni na dvě půlky. V naší skupině zůstaly černé fenky Joy a Nika, žlutá fenka Megi a pak samozřejmě Merlisko a moje maličkost. Dvouhodinové cvičení s Tomášem bylo náročné, ale bylo vidět, že baví pejsky i pánečky :-)
Po návratu do chatky jsme dostali rozkaz odpočívat a nabírat síly na odpolední cvičení. A protože jsme byli opravdu unavení, nedělalo ani mě ani Merlinovi problém hodit si pořádného šlofíka.
Ranní námrazu už rozpustilo sluníčko a jeho odpolední paprsky pěkně hřály. Nástup na odpolední cvičení byl ve 14 h a v plánu další dvě hodiny cvičení. Při ukázkách práce Tomášovy fenky Čibi panička ani nedýchala. Jooo, kdo umí, ten umí............ Ale i já jsem byl za nošení dummíků pochválen :-)
Sobotní večer patřil probírání zážitků, povídání a popíjení v pentagonu. Bylo vidět, že únava nezmohla jen pejsky...............
Na ranní cvičení jsme se vydali do lesa. Zkoušely se hlavně klidy a marking – a dokonce jsme při hledání dummíků museli překonávat překážku v podobě padlého stromu. Cvičení se pomalu chýlilo ke konci a někteří pejsci už dávali najevo, že je toho na ně opravdu moc a že jim to už „hlava nebere“.... A protože v takovém případě už něco zkoušet nemá cenu, cvičení bylo ukončeno a pesani dostali volno. Při hře bylo vidět, že fyzická síla jim rozhodně nechybí – nebo se to aspoň nemůže dát navenek znát! :-)
Úžasný víkend tedy pomalu končil a při obědě byly všem zúčastněným rozdány pamětní čokomedaile :-) Teď už nezbývalo, než sbalit věci, rozloučit se, předat chatku a vyrazit na cestu domů...... a tam pak plní nových informací, zážitků a dojmů, únavou a vyčerpáním další dva dny prospat :-))) .........a hlavně se těšit, že brzo bude další takový víkend!
A protože byl víkend opravdu náročný a současně cvičit i pořídit fotodokumentaci se prostě nedá stihnout, patří velký dík ChS Felbest za krásné fotky z celého víkendu! (viz odkaz v Novinkách)