Jak jsem potkal kamarády...
Na velké horko jsem povalováním se v mělké vodě u břehu vyzrál báječně. Ale dnešní den byl strašně dlouhý a všem zážitkům ještě rozhodně nebyl konec.....
Jak jsem se tak v tom rákosí střídavě válel a střídavě něco čmuchal, všiml jsem si, že v dálce někdo přichází. Nedalo mi to a vylezl jsem na břeh.
Postavy se pořád přibližovaly a já jsem se jen utvrdil v tom, že se nemýlím. Panička sice říkala, že nás hnědých medvídků je málo, ale teď jsem najisto věděl, že potkat se s dalším takovým medvědem není nemožné. Byl to on...
Taky labíček.... a taky hnědej!
Okamžitě jsem vytušil, že bych se od něj mohl něco přiučit, a tak jsem se ho pořád držel jako ocásek.... Když se ale vrhnul velkými skoky do vody pro aport, raděj jsem uhnul na stranu. Strašlivě totiž cákal a dělal takové vlny, že mě to málem vyšplouchlo z vody ven :-)Ale tenhle labradoří kamarád nebyl jediný, koho jsem ten den poznal. Nepřišel totiž sám, ale s dalším psíkusem. Ten sice tak dobře plavat neuměl a do hloubky se mu moc nechtělo, ale zato jsme si pořádně vyhráli na břehu!
Když pak panička zavelela, že jdeme domů, sotva jsem pletl nohama, protože mě pořádně bolely......
Jenže když jsme přijeli domů, čekalo na nás další překvapení.
Páni - co to jako je??? To snad má být taky pes?
Jak jsem tak nad tím malým prckem stál, nešlo mi to do hlavy...... Něco tak malýho se přece na těch tenoučkých nožičkách ani nemůže udržet! Vždyť je to celé velké jako moje hlava!
A proč se to pode mě schovává??? Jsem snad nějakej domeček???
A jak jsem tak stál a koukal a všichni kolem koukali na mě jak na tyjátru, byl jsem osvícen........ Prostě mi blesklo hlavou, k čemu ta malá věc vlastně je.
Byl jsem na sebe móóóc pyšný!!!!!!!!
To je přece jasné jak facka! Ta malá věc nemůže být k ničemu jinému, než K JÍDLU! :-)