Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsem byl velký a jak jsem byl malý...

5. 8. 2007

Sice jsem si nejdřív myslel, že ta malá věc je k jídlu (to už jsem psal dřív.....), ale uběhlo pár týdnů a ta věc trošku narostla - a jak tak koukám, je to psice trpaslice jak vyšitá! Jmenuje se skoro tak hezky a vznešeně, jako já. Felicita Nikita Rozárka. Její panička jí říká Elo a moje panička jí říká Feldo. A ta její panička za to na tu mou paničku zlobí ;-)

Musím vám říct, že i když se to nezdá, dává mi to mrně pořádně zabrat. Je to trhač a jde mi po krku. Ale nebojte se - když je potřeba, tak ji trošku uzemním a přimáčknu ji k zemi tlapkou (samozřejmě něžně, protože fenu ani květinou neuhodíš ;-)) a je klid. Občas se ale musím držet. Tuhle mě zbaběle nalákala pod auto, abych se nemohl bránit a ze všech stran mě zákeřně popichovala............ Páneček měl pravdu. S ženskýma je fakt občas potíž.................

Obrazek

Takže moji malou psí kamarádku už znáte.

Ale abych taky poznal i někoho většího, zavezli mě pánečci někam na návštěvu. Když jsme stáli před domem a zazvonili, ozvalo se zevnitř hluboké basové HAF HAF. Tak jsem zpozorněl a řekl si, že tam asi bude nějaký hlídač.

A taky že jo!Obrazek 

Velká černá chlupatá koule, která měla jen stejně černý nos a velké bílé zuby, a které vůbec nebylo vidět do očí, se jmenovala Mates. A velmi intenzivně nás zdravil hlubokým VRRRRRRR! Všiml jsem si, že i když ho panička znala už z dřívějška a říkala, že Matýsek je hodný, měla před ním respekt. Ale jak jsem brzo poznal, bát se opravdu nebylo čeho. Vysvětlili mu, že pánečci jsou kamarádi a já jsem psí miminko, on si všechno očuchal a už jen vrtěl ocasem :-)

Mates nás přijal a pustil do svého teritoria, ale to jsme, jak jsem brzo zjistil,
ještě vůbec neměli vyhráno. Když jsme vyšli na zahradu, čekalo na nás dalších víc jak 70 kg živé váhy a přes 90 cm v kohoutku. 

ObrazekTakovou obludu jsem ještě neviděl! A panička říkala, že je to dogoušek a že něco takovýho měla kdysi doma. Rozhodně se teď ale nedivím, že si vybrala mě ;-)
Pomalu jsme sešli po schodech dolů a přilbížili se k ohradě, ve které ten obr byl. Ale než jsem se nadál a stihl vzpamatovat, otevřeli mu ti jeho pánečci vrátka a byl mezi námi! To byste koukali, jak rychle jsme se s Žerykem (on se teda oficiálně jmenuje Geronimo Říčanská hvězda) skamarádili a jak jsme si pak krásně všichni tři vyhráli!
A když jsme si tak na tom sluníčku hráli, pánečka napadlo nás trošku osvěžit vodou z hadice. To vám tedy řeknu - byl to moc dobrej nápad! Vlezl jsem si přímo pod proud a bavil jsem se tím, že jsem vodu chytal do tlamy. ........... vím, že se to nemá, ale nemůžu si 
pomoct, abych se teď trochu nepředvedl. Musím vám říct, že ten velkej flekáč raděj utekl. Hihi - asi se bojí vody :-)

Ale i tak to byla moc príma návštěva a doufám, že se s klukama zase brzo uvidím!